Jak se jógovalo na Krétě v říjnu 2019

Už se to zase stalo.

Vzbudila jsem se a zjistila tři věci, stejně jako minule v červnu:

  • že jsem zase nějak rychle doma
  • že mám v sobě haldu nepopsatelných zážitků a nové energie
  • že už se fakticky nemůžu dočkat na další jógový týden (že by květen 2020?)

Takže co s tím asi udělám jiného, než že se tady s vámi podělím o to, co ve mně naše jógování na Krétě zanechalo.

Pár dní před odjezdem jsem byla nezvykle klidná. Moje běžná, lehce hysterická cestovní horečka, mě v tom tentokrát nechala samotnou. Veškerá organizace šla jako po (veganském) másle. Mohla jsem v klidu omotávat balíčky santalového dřeva, tisknout texty manter, trénovat na nové ukulele (které se jmenuje Telátko) a připravovat program jógových praxí, meditací a cvičení na celotýdenní téma hojnosti.

Jako kdybych tušila, že tenhle jógový týden bude tak skvostný, že neexistuje jediný důvod, proč se strachovat nebo kalkulovat, jak to asi dopadne.

Jako kdybych tušila, že přesně tohle bude hlavní myšlenkou týdne: (Ehm, a jako jo no, když jsem celý program dávala dohromady :D)

Každý moment každého dne žiju svůj život naplno a v hojnosti.

Takže bez obav a zbytečných starostí. Dařilo se mi této myšlenky držet po celou dobu příprav. I za skrčeného stavu na cestě letadlem. A dokonce i na letišti v Heraklionu, kde na nás uprostřed noci nečekal žádný pán s cedulkou a třemi auty, jak bylo původně domluveno. No co no, tak na nás z půjčovny zapomněli a my si unaveně trčíme na letišti nějakých 80km od místa, kde máme připravenou postýlku. Ono se to poddá.

A taky že jo, samozřejmě. Vesmír vás nikdy nenechá na holičkách, obzvláště když dokážete zvednout telefon a říct si, co potřebujete. Takže pro nás do 30 minut někdo přijel a bylo vyřešeno. Jakmile jsme se přes hory dohrkali do Mirtosu a rozprchli do svých pokojů, byly asi tak 3 hodiny ráno – takže plác do postele a okamžité kóma.

Jógování

„Ty a já vytváříme svět vibracemi, které světu nabízíme.“

Sri Chinmoy

Začalo to hnedle ráno. Po kraťoučké noci jsme se seznámili s tématem, meditací a očistnou technikou Nauli, které nás pak během celého týdne doprovázely.

Minule byly čakry. Druhé vydání jógového týdne na Krétě nás obalilo do tématu hojnosti.

Dvě praxe denně, pozdravy slunci za úsvitu na pláži, večer tunelová yoga nidra, denní myšlenky a cvičení pro přivolání hojnosti, halda meditací, úplňkový kirtan, zpívání manter s Telátkem, ranní slanovodné očistné techniky, Pranajámy pro energii i uklidnění, Poorna mantra, kočičí návštěvy, inspirující kartičky, očistná vůně palo santo a světlo svíček plápolající za hradbou z kamenů… Dalo by se toho napsat mraky, ale slova fakt nestačí. My, co tam byli, víme.

Snídaňový rituál (a pár dalších)

„Okolnosti nemohou změnit život člověka. Jeho postoj jej ale změnit může a mění.“

Sri Chinmoy

Druhé vydání jógového týdne mělo pro nás jednu třešničku – usyslili jsme se v apartmánu Blue Sea s obří terasou. Každé ráno jsme se tak octli v ráji: společné dakosové snídaně, výhled na nekonečně nádherné moře a chvilky rozjímání nad denní myšlenkou, než nás hřející sluníčko vyhnalo na Eliniko (řecké kafíčko) do taverny.

Po snídani a Eliniku se dny různily. Někdy se výletovalo, jindy obchůdkovalo anebo jen blaženě plážovalo. Každý den začínal a končil jógovou praxí, ale ať už ten prostředek vypadal jakkoli, vždycky jsme ho naplnili praktikováním hojnosti – skrz mantry, denní myšlenky a úkoly. A tak jsme si psali nekonečné seznamy vděčnosti, měli sami sebe rádi, dělali jsme vědomé volby a zahazovali tmavý a světlý kamínek do moře (páč vesmír se postará o to zlé i dobré, o obojí).

Spoustu času jsme věnovali koupání (a to i na hambáče!), protože voda na Krétě v říjnu? Na to se dá říct jediné:

„To je gratitude jak prase!“

Výletování

Kromě opakovaných zastávek v Tertse (kvůli božské pláži) a v taverně Agya Paraskevi (viz níže, v sekci o jídle) došlo i na pár „opravdových“ výletů.

Do soutěsky Sarakina jsme se vrátit prostě museli, a za mě to byl snad ještě větší zážitek než minule. Vedro nás teď v říjnu nijak zvlášť netrápilo, takže jsme si mohli celou tu úchvatnou scenérii užít plnými doušky.

Já nevím jak vy, ale brodit se chladivých potůčkem, šplhat po skalách a protahovat se uzoučkými škvírami mezi šutry ve mně zkrátka vyvolává euforický pocit malého děcka na kolotoči. Přidejte k tomu až srdcervoucí nádheru vysokánských skal, vodopádků, stromů a oblázků, a já prostě nemůžu jinak. Sarakina je moje oblíbené místo na Krétě.

Další výlety a minivýlety se samo sebou vydařily taky, a moc. Stavili jsme se pro voňavé mastičky do kláštera a půlka z nás se dokonce vyšplhala na Mínojskou stezku (poněvadž druhá půlka dělala společnost mojí vosou bodnuté nožce v barevné taverně v Mithi).

Nutno podotknout, že pozornost většiny z nás zůstala tento týden krapet víc směrem k odpočinku a dobrému jídlu než výletům, ale i tak to stálo za to. Nu mrkněte sami.

Jako nezlobte se na mě, ale to jídlo??

Já musím. Kdo nejste milovníci jídla, tuto sekci prosím přeskočte. Kdo jste jako já, dávejte prosím pozor na své sliny. Následuje totiž trojrecenze na 3 nejlepší taverny v okolí Mirtosu (a za mě zaručeně 3 z top 10 na Krétě).

Koula’s

Přímo na molu v Mirtosu se nachází halda taverniček. Koula’s vítězí na plné čáře. Dovolte mi malou poznámku: někdo tomu celou dobu říkal U Koulase (ano, byla jsem to já), leč správně se to jmenuje U Kuly. Jde o rodinnou tavernu a Kula je zdrobnělé jméno jejich babičky. Inu, a zde pár slov k tomu, jak jsme si u Kuly pochutnávali:

  • nejlepší fava (žlutohrachová kaše), briam (zelenina z trouby) a fazolakia (pečené čerstvé zelené fazolové lusky) NA SVĚTĚ
  • šťávičku nebylo možné nechat – tip: lze vytřít poctivě chlebem, ale byli i tací, kdo nelenili a talíře dočista vylízali
  • raki (místní pálenka), ovoce a domácí dezerty jako pozornost podniku
  • pročež veganská žranice vás nemine a odvalíte se pěkně Kulatě

Stefania

Když jsme zrovna neplážovali v Mirtosu, zajeli jsme do nedaleké Tertsy a oddávali se podobně lahodným požitkům v taverně Stefania. Taky rodinný podnik. Taky kupy dobrot a následné odkulení. Jednoduše doporučuji:

  • zkusit jejich jemňoučkou domácí retsinu (typické krétské víno navoněné pryskyřicí)
  • spořádat alespoň jeden krajíc jejich domácího chleba (ach bože, a to pečivo opravdu moc nemusím)
  • ochutnat dolmades (plněné vinné listy), jemista (plněná rajčata), fazolakia (stejně úchvatné jako u Kuly) či grilovanou zeleninu (och ty cuketky!)

Agya Paraskevi

To nejlepší na závěr. Kdo tam už někdy byl, ví moc dobře, že tohle je vítěz. Agya Paraskevi je doslova božská taverna, lehce zastrčená v kopcích nad Mirtosem. Poznáte ji snadno – podle minikostelíčka, zvonkové kapličky a pramene léčivé (a výborné!) vody, kterou si tu můžete (a musíte!!) natočit. Takže lahve s sebou.

Celé tohle zázračné místo je schované ve stínu platanů a zalité nepopsatelně dobrou energií. Tavernu vedou dva kouzelní pánové, se kterými je radost pokecat. Před jídlem vám automaticky přinesou mezzedes (ďobání a předkrmy – bacha na ně, chcete si nechat místo na to, co přijde potom). A ke konci rádi přinesou ovocné, ale i bumbací občerstvení na účet podniku. A tím nemyslím jen jejich výbornou raki, ale třeba i rundu vína a piva navíc. Jsou to zkrátka supr chlápci. Účet za celou hostinu je pak tak nízký, že kulíte oči a necháváte jim spoustu dýšek navíc, páč to by jinak nešlo.

A na co si teda v Agya Paraskevi máte nechat místo v bříšku?

  • dolmades – proboha hlavně ochutnejte jejich dolmades!
  • fava – bože ta fava!
  • cokoli se zeleninou – třeba s okrou, nebo chortou…
  • a víte co – vlastně absolutně cokoliv!

Tohle místo. A to jejich jídlo. To by mělo dostat medaili. Nebo mít svůj vlastní Agya Paraskevi svátek. Nebo tak něco.

Co nám jógový týden II. dal a vzal

Inu, dal nám toho tolik, kolik se do nás vešlo (pun intended).

Kromě hory nebeského jídla a nezapomenutelných pocitů z koupání „na hambáče“ jsme si odnesli i pár zásadních řeckých frází. Např:

  • Orea
  • Telia
  • Popo (mávajíc rukou)!

(Pokud tomu dobře rozumím, všechno to znamená něco jako „úžasné“)

V rámci celotýdenní praxe hojnosti jsme si připomněli, že stačí se zastavit a pozorně koukat. A najdeme hojnost všude. V přírodě, dobrém jídle, ve zvuku moře a v barvě oblázků, v očích kotěte, v hrnku jemně namleté řecké kávy. A hlavně sami v sobě. Páč všechno, co cítíme, cítíme my sami, je to naše vlastní energie, náš výtvor.

Pro co se rozhodnu? Budu všude hledat nedostatek, chyby a problémy, anebo se na svět budu dívat očima plnýma hojnosti, vděčnosti, naděje a nadšení? Je to jen a jen moje volba.

„Buď opatrný na to, co děláš se svými myšlenkami, neboť každá myšlenka má atomovou sílu a je atomovou silou.“

Sri Chinmoy

Je vůbec něco, co mi tenhle týden vzal? A víte, že ano? Zahodila jsem tam spolu s tmavým kamínkem pár zbytečných starostí a starých, nefunkčních dohod. Neříkám, že úplně. Je to proces.

Abych vám to co nejvíc přiblížila, celou tuhle vzpomínku na naše jógování zakončím podobenstvím, které jsme si na pláži v Mirtosu sdíleli.

Představte si, že stojíte před horou kamení, šutrů, balvanů. Menších, větších i obřích. Víte, že uprostřed téhle hory se skrývá vaše pravé já – klidné, šťastné, neměnné. Všechny ty balvany se v průběhu života nahromadily, aby ho zakryly starostmi, úzkostmi, strachy, dogmatickými představami, sobeckými touhami, lpěním na věcech a vlastních názorech atd atd. Pokud se chceme dostat ke svému vnitřnímu bohatství, nemusíme se stát nikým jiným. Potřebujeme jen odkrýt, co máme v sobě hluboko uvnitř. A to nejde udělat najednou. Nemáme sílu zvednout a zahodit celou tu horu kamení. Co můžeme udělat, je, že začneme odhazovat ty menší kamínky, na které zrovna teď dosáhneme. Ty, co jdou snadno. Kousek po kousku se zbavujeme věcí, které nás tíží, a získáváme víc a víc síly, takže časem můžeme začít odhazovat i ty těžší balvany. Je to těžká práce, ale posiluje nás a dostáváme se blíž a blíž ke svému středu – sami k sobě a k tomu, abychom ve svých myšlenkách i činech žili v souladu s tím, kdo skutečně jsme.

Jógový týden na Krétě nám myslím pomohl nahlédnout na to, co se pod tou naší horou kamení skrývá. A taky nejeden šutýrek odhodit.

Vím, že jich tam spousta ještě leží. Ale už na tom makám. A jsem ráda, že na tom makáte se mnou <3 Tak zase příště!

1 komentář u „Jak se jógovalo na Krétě v říjnu 2019

Komentáře nejsou povoleny.