První ivousí Novouse na Pražáku

Hnedka vysvětlím, co to probůh je. Dejte mi prosím chvilku na lehce obšírnější úvod – anebo klidně rovnou přeskočte níže 🙂

Obšířnější novousí úvod

Od dob, co jsem si k Vánocům přála autíčko na dálkové ovládání, plyšového Azurita (pamatujete toho modrýho králíka??) a barbínu od Mattela, už uběhlo pár let. Tehdy jsem zarytě věřila na zázraky a splnená přání.

Barbínku, Azurita ani autíčko už pro svůj klid dávno nepotřebuju, ale na zázraky a splněná přání věřím pořád, skoro bych řekla, že i mnohem hlouběji a opravdověji.

Život nám totiž do cesty přináší neustále to, o co si říkáme.

Ať už jsou to naše strachy a obavy, anebo srdečná, nadšená přání, přitahujeme k sobě to, čemu věnujeme nejvíce pozornosti a energie. A čím víc soustředěně a detailně se na tu danou věc zaměřujeme, tím snáz si nás najde.

Ať je to absolutně cokoliv, netušíme sice kdy a jak přesně to přijde, ale já fakt věřím, že to přijde.

Jak to souvisí s Vánocemi?

Letos jsem se dlouho děsila svátků. Jednak protože už posledních pár let mi většina tradic kolem Vánoc přestala dávat smysl, a jednak protože 2019 byl rok převratných změn, přesunů a konců a já netušila, jak to celé vůbec uchopit.

Hluboko v srdci jsem ale toužila se s tím vším smířit a najít svoji vlastní cestu skrz všechen tenhle bordel.

(Nechápejte mě špatně, přestože jsem krapet systematický a organizační freak, velice si vážím každého kousku bordelu. Tuším, že skrz něj se učím a posouvám dál. A že si v životě procházím přesně tím, čím si projít potřebuju, abych se dostala tam, kam sama už dávno chci.)

Zkrátka, stalo se přesně to, o čem vám píšu. Život, vesmír, kosmos (nebo snad já sama) mi do cesty přihrál to, co jsem si přála.

Dostala jsem se na místo, kde můžu být sama sebou. Kde, stejně jako já, nikdo vnitřně nesouzní se zabíjením kaprů, přeteklým dárkovým a potravinovým vánočním konzumem ani s nervozitou nucených rodinných setkání.

Přesto tady všichni cítíme, že tohle období je nabité něčím zvláštním, něčím, co chceme sdílet, procítit a znásobit, protože je to krásné, dobré a dá se to určitě uchopit i jinak.

A tak spoluvznikly Novouse.

Co jsou Novouse

Dovolte mi, abych vám krátce nastínila, jak to u nás celé probíhalo:

Vítejte v našem hnízdečku na Pražského povstání. Během svátků tady sice nenajdete nazdobený stromeček ani blikající světýlka, ale rozhodně narazíte na vonné tyčinky a svíčky.

Ráno si každý užívá čas pro sebe. Někdo vaří, protože je v tom ultra borec a chce nás všechny pohostit. Někdo zaslouženě odpočívá uprostřed dopisování diplomky a krmí morčátka. A někdo medituje a jóguje. Vlastně jógují 2 ze 3, a to jen proto, že ten 3. zrovna rýmuje.

Místo haldy cukru, bílé mouky a klasické české kuchyně si celý den labužíme na zdravých perníčkách, raw cukroví, a neskonale božské veganské hostině, která zasytí takovým tím příjemným, smysly nemordujícím způsobem. Tu datle, tam smoothie, a všude voní domácí kváskový chleba. (však říkám, ultra borec)

Dárky si nedáváme. Alespoň ne ty klasické, obalené (a čas od času i naplněné) haldou odpadu. Místo toho se obdarujeme vděčností za to, že jsme a můžeme se spolu podívat na pohádku.

Hovoříme o věcech, které nám dávají smysl, anebo naopak u nichž se nám smysl najít nedaří a chceme si v tom vzájemně pomoct. Mluvíme někdy dlouhé hodiny o lásce, osobním rozvoji, přijetí a vyjádření toho, kdo skutečně jsme, jindy o překonávání vnitřních překážek, vnějších situací a vůbec všech vlivů, které se nám v tom snaží bránit.

A to nejdůlelžitější na závěr. Nikdo nikoho nikam nenutí. (Nádherná věta o 4 negativech, které se navzájem vyruší a vzniká pozitivní pocit 🙂 ). Aneb, jak řekl Osho, „Skutečná svoboda není svoboda od něčeho nebo svoboda dělat, co chce moje mysl. Skutečná svoboda je svoboda být absolutně sám sebou.“

Co teď dál?

Tak předně musíme vymyslet pro náš byteček to pravé jméno. Ještě ho nemáme, ale už se peče a brzy se snad upeče 🙂

Oslavili jsme tu Slunovrat, Novouse, překlenuli se přes přechod do nového roku, dostali jednu migrénu (víte jak, prostě z principu věci) a začali jsme to tu hezky zvelebovat a zařizovat.

Během ledna chceme dotáhnout finální přípravy a v únoru se můžete těšit na skvostné workshopy plné jógy, regenerace, cesty k sobě a hlavně, HLAVNĚ božských veganských dobrot od nového kuchaře. Mrkněte na pár ukázek a utřete slinu. Jako já.

Těším se na vás kdekoli a kdykoli 😉

ivous