Ranní probuzení s ivousem

Říká se to. Tuší se to. Můj vnitřek tomu tak nějak věří a můj vnějšek tomu vždycky dá za pravdu, když podle toho zkusí jednat.

Ranní praxe je zásadní pro celý den.

Jak a čím nastartujeme svůj den, má omamující vliv na to, jak celý den prožijeme.

Když říkám ranní praxe, nemusí nutně jít o pozdravy slunci nebo jógu všeobecně. Myslím tím to, kam vedou naše první kroky po ránu. Naše první myšlenky. Naše pozornost.

Pojďme se spolu dneska ráno (nebo kdykoli čtete tento článek 🙂 ) projít kolem myšlenky pravidelné ranní praxe. Nejdřív mentálně. A třeba pak i fyzicky.

Kdo nechcete čekat, zde je odkaz na ranní jógový playlist a hurá do toho:

Povím vám příběh

Kraťoučký, nebojte. Tedy, v mém světě kraťoučký.

Když jde o disciplínu a dodržování režimů, rozvrhů, stanovených systémů atd, jsem takový ten člověk „všechno nebo nic“.

Když mě to vnitřně nezaujme, nedonutíte mě do toho ani za milion. A denní upomínky a to-do listy to rozhodně nespraví.

Když ale zjistím, že mi to prospívá a sama od sebe, zhluboka, zevnitř, si rozvinu svoji vlastní motivaci, přilepím se na daný režim naprosto neochvějně, až slastně. Užívám si to, co mi to dává, ale snad ještě víc se rochním v takovém tom pocitu „to je tak boží, že se mi daří to dodržovat, hlavně nepřestat!“

A tak to bylo i s mou ranní jógovou praxí. Že mi někdo zvenčí zarytě tvrdil, jak je to úžasný, se mnou nijak nehnulo. Když jsem si ale na vlastní kůži vyzkoušela, co to skutečně znamená začínat každý den jógou (a tím „skutečně“ myslím ne na týden, ale aspoň na pár měsíců, a ne ob den nebo párkrát týdně, ale fakt a doslova a bez výjimky každý den), nebylo pochyb.

Věděla jsem, že ranní jógová praxe je něco, k čemu se vždycky budu vracet. Co vždycky budu chtít dodržovat. A to i ve chvílích, kdy se mi vlastně vůbec nebude chtít.

Zjistila jsem totiž (klasicky, metodou pokus omyl), že každodenní praxe neznamená „musím každý den vyšvihnout to a to, tolik a tolik pozdravů slunci a tu a tu asanu“.

Dělat jógu každé ráno pro mě znamená začít den tím, že vědomě vyříznu čas a prostor jen a jen pro sebe a pro svou praxi – někdy asanovou, jindy meditační nebo dechovou. V rámci svých možností a momentální situace.

Zásadní je ten čas pro sebe vyříznout a udělat si z toho zvyk. Protože pět minut denně má hlubší efekt než 2 hodiny jednou, dvakrát týdně.

Takže denně. I kdyby to znamenalo na dvě minuty si sednout a poslouchat vnitřní konfrontace, tření a konflikty, když je zrovna potřeba něco takového zpracovat. Nebo se na deset minut plácnout do Savasany, když jsem se zrovna nevyspala úplně do růžova.

Ranní praxe v praxi: jak začít?

Začít je celkem jednoduché. Prostě to zkus. Hned zítra ráno. Budík si nastav o 5-10 minut dřív než obvykle a vyber si, čím chceš tenhle vyříznutý čas a prostor naplnit.

  • Psát si deník? V noci se leccos roztřídí a zpracuje a ranní myšlenky je super zachytit!
  • Meditovat? Sedni si pohodlně se vzpřímenou páteří, dýchej volně, zavři oči a vnímej cokoli, co vypluje na povrch.
  • Praktikovat dýchací techniky? Správná dýchací technika po ránu dokáže nastartovat metabolismus, vyčistit hlavu a jsi ready na celý den! Mrkni třeba na Kapalbhati.
  • Rozhýbat se? Zkus pomalé kroužky nebo jemné pohyby postupně všemi částmi těla, co tě napadnou 🙂 anebo rovnou nějaké jógové videjko!

Uzavři se sebou dohodu, že si tento čas pro sebe vytvoříš každé ráno a vydržíš to alespoň 3-4 týdny.

Potom si upřímně všimni, jaký efekt taková praxe na tebe má. Jaké to je, věnovat se vědomě něčemu každé ráno, dle svého rozhodnutí, disciplinovaně, za každé situace? V čem ti to prospělo? V čem třeba ne? Jak to chceš rozvíjet dál?

Jak si praxi udržet?

Jednoduše řečeno, připomínat si Jamy a Nijamy. Znamená to například:

  • dodržovat pravidelnost a disciplinovanou praxi, i když to jde mimo komfortní zónu (Tapas)
  • být upřímný sám k sobě a zkoumat, co prospívá a co ne (Satya a Svadhyaya)
  • neubližovat si, tedy postavit to na péči a laskavosti k sobě (Ahimsa)
  • plus a zejména, pokud jste taky člověk s pita nádechem (ne, ne ten chleba, ale ohnivé tendence těla a mysli), nelpět (Aparigráha)

Nelpět na výsledku. Na očekávání. Ani na formě. Dělat to, co cítím, že je prospěšné, v souladu se sebou, a to nejlépe, jak umím. Když zrovna neumím, tak neumím, budu umět zase zítra.

Zkrátka, být naplno s tím, co je. Přijímat to. Postupně rozvíjet. Tak, jak to nejlépe půjde.

A teď tzv. reality check

Ne, opravdu se to neděje vždycky perfektně samo od sebe. Někdy se to dokonce i hádá a vymlouvá a vykrucuje. Moje každodenní praxe pluje, mění se a dýchá podle toho, co zrovna prožívám.

Když mám období plné nadšení, energie a elánu, vše šlape jako po másle. Někdy se ale stěhuju z místa na místo, procházím bolestivým rozchodem (nebo kolenem), jindy se octnu prostě ve fázi, kdy bych se radši někde schoulila a nic nedělala. Je to přirozený koloběh. Nádech a výdech.

A ano, někdy se stane, že se ani prstíkem u nohy (skutečným ani mentálním) té jógamatky nedotknu. Ale vždycky, naprosto vždycky, najdu cestu zpět.

Vzkaz od ivouse

Pokud někdy prožíváte podobné výlety nahoru a dolů… pokud svou ranní praxi (jógovou či jinou) zrovna startujete, rozvíjíte, nebo se snažíte k ní znovu nalézt cestu, prosím, buďte k sobě laskaví. Předem, a vždycky. Připomínejte si, že nejde o výkon ani o dosažení cíle. Jde o to prožívat svou cestu, upřímně, naplno a s chutí.

Pokud máte pocit, že ranní praxe vám k tomu pomůže, šup do toho! Pokud v ní ale v hloubi duše jen hledáte nový způsob, jak na sebe vytvářet tlak, zkuste nejdřív přijít na to, proč tomu tak je, a třeba zkusit k sobě najít cestu pomaleji, jemněji, nebo klidně i úplně jinudy.

Je to koneckonců vaše cesta. Kráčíte po ní vy sami a nikdo jiný. Každodenní ranní praxe v jakékoli formě je jen jeden z mnoha způsobů, jak po ní kráčet vědomě.

Přeju vám krásné ráno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *